MEZI SUPY (MOŽNÁ SE ŠTÁB OPRAVDU STŘETL S JEDNÍM SUPEM...)
MEZI SUPY - UNTER GAIERN
Film Mezi Supy režiséra Alfreda Vohrera byl natočen podle stejnojmenného románu Karla Maye. Opět se v něm setkáme se statečným Vinnetouem a jeho přáteli, bojujícími proti banditům, kteří se jako supi vrhají na kolony přistěhovalců. Ve filmu vedle populárního Pierra Brice hraje zkušený anglický herec Stewart Granger a v době vzniku filmu začínající Gojko Mitić a Elke Sommerová.
Film Mezi Supy je druhou mayovkou, kterou producent Horst Wendlandt produkoval v roce 1964. Snímek se měl původně jmenovat Winnetou und der Bärenjäger (Vinnetou a lovec medvědů) a hlavním hrdinou se měl stát Old Shatterhand v podání Lexe Barkera. Pak se však producentovi podařil husarský kousek – angažoval britskou světoznámou hvězdu Stewarta Grangera a scénář nechal přepsat na postavu Old Surehanda. Tím se šéfovi Rialta naskytla jedinečná příležitost oživit sérii dříve, než upadne do jakéhosi stereotypu. Stewart Granger byl tehdy absolutní hvězdou a okamžitě převzal vládu nad celým filmem. Možná také to bylo důvodem, proč se Wendlandt v průběhu natáčení rozhodl změnit název filmu Vinnetou a lovec medvědů, těžícího z popularity Vinnetoua, na neutrálnější Mezi Supy.
Herecké obsazení
Na plátnech kin se poprvé v historii filmových mayovek objevuje hrdina Old Surehand. Je to výborný střelec, který srší vtipem, oplývá klidem a trpělivostí, nic pro něj není nesnadné. Filmoví kritici jsou z Grangera uneseni. O poznání méně jsou z něj ale nadšeni fanoušci. Grangerův vzhled, stáří ani chování vůbec neodpovídají knižní předloze. Především mu ale vytýkají to, že nemá rád Karla Maye a dělá si z něj legraci. Kromě Stewarta Grangera angažoval Wendlandt ještě jednu hollywoodskou hvězdu - mladičkou Elke Sommer, která ztělesnila atraktivní blondýnu Annie, vnášející do filmu patřičnou dávku "sexu". Zdá se, že doba naivní nevinnosti Marie Versini nebo Karin Dor je nenávratně pryč...
Pierre Brice hraje důstojného náčelníka Apačů Vinnetoua. Viditelně stojí ve stínu Stewarta Grangera, s nímž se nikdy nedokázal spřátelit. Syna lovce medvědů Martina Baumanna ztělesnil Götz George. Wendlandt původně plánoval obsadit do role americkou hvězdu westernů Roberta Fullera, těšícího se v Německu velké popularitě. Představitelem šéfa bandy Supů se stal Sieghardt Rupp, rakouský herec předurčený pro role padouchů (ve snímku hraje již osmnáctého). Jeho Preston je však vůbec nejslabším zločincem ve filmových mayovkách a ani zdaleka nedosahuje padoušství Mario Adorfa nebo Herberta Loma (ostatně do této role měl být podle původního plánu obsazen právě Herbert Lom). Mihail Baloh výtečně ztělesnil banditu Wellera, vystupujícího v masce falešného mormona Tobiase Burtona. Baloh je vůbec nejschopnějším padouchem ve filmových mayovkách, o čemž svědčí i jeho mayovská filmografie: bandita Gomez v Posledním výstřelu, Judge v Míšence Apanači a Capitano Quilvera v Old Firehandovi. O komiku se stará jugoslávský herec Milan Srdoć, kterému německá reklama udělila pseudonym Paddy Fox. Ve filmu vystupuje jako milý, ale poněkud hloupoučký Surehandův průvodce Old Wabble. S knižní předlohou nemá nic společného, jeho postava je čistým výmyslem pana scénáristy. Zajímavou roli získal Gojko Mitić jako náčelník Šošonů Vokadeh, naopak zcela bezvýznamným partem bylo pro Maria Girottiho ztělesnění mladého osadníka Bakera. Dunja Rajter je podobně jako ve snímku Vinnetou zaměstnaná v Saloonu. Italský herec Renato Baldini, někdejší plukovník Merril v Rudém gentlemanovi, ztělesnil soudce Leadera. Nejzáhadnější roli ovšem měla Gordana Cosić, představitelka Vokadehovy sestry. Její jméno je sice uvedeno v seznamu obsazených rolí, ve snímku se však neobjevila - scéna, v níž vystupovala, musela být z důvodu následného zkrácení filmu vystřižena.
Natáčení filmu Mezi Supy
Natáčení filmu začalo 10. srpna 1964 v Grobnickém Polji u Rijeky, tedy na místě, kde dva týdny předtím padla poslední klapka k filmu Rudý gentleman. Tým se ubytoval v hotelech Park a Jadran v Rijece. Složení filmového štábu zůstalo až na pár výjimek stejné, nově obsazeny byly pouze nejdůležitější pozice: režisér Alfred Vohrer přivedl s sebou svou stálou asistentku Evu Ebner a za kameru se poprvé postavil zkušený Karl Löb, který před koncem války pracoval pro společnosti Tobis a Terra. Ačkoliv Vohrer znal mnoho členů štábu již z natáčení wallaceovek, dostal se tento v jádru citlivý režisér do nelehké situace, když byl jako mayovský nováček obklopen spolupracovníky zvyklými na styl Haralda Reinla. Jako profesionál však na sobě nedal nic znát. Na natáčení se Vohrer připravoval velice pečlivě, dokonce si do svého výtisku scénáře zaznamenal nejdůležitější slovíčka, která by jako režisér mohl v Jugoslávii potřebovat.
Další velké dějiště se nacházelo na cestě k lyžařské oblasti Plataku, kde byla postavena vesnice Šošonů. Většina vigvamů byla přirozeně použita z natáčení Rudého gentlemana a architekt Tadej na nich provedl jen nepatrné změny. Ke střežení této osaměle ležící indiánské vesnice byl povolán hlídač z Jadran Filmu. Jednou v noci ho překvapili dva divocí medvědi, kterým se naštěstí dokázal ubránit. Produkce mu proto spěšně poslala zbraně a posilu. Jak potřebné toto opatření bylo se ukázalo již o dva dny později, kdy v té samé oblasti usmrtil medvěd lesníka. Protože jsou medvědi v Jugoslávii chráněni, vyšplhal se jejich počet k úctyhodným čtyřem tisícům exemplářů.
Dále se tým Rialta přestěhoval do známé Starigrad-Paklenice a ubytoval se v hotelu Alan. Na stejném místě, kde v Pokladu na Stříbrném jezeře stálo El Doro, byla nyní postavena zchátralá zlatokopecká osada se Saloonem. Ze skály, na níž byl v Pokladu přepaden dostavník, Vinnetou pozoroval bandu Supů v Saloonu. V úzké zadní části soutěsky se dalo díky nepříznivým světelným podmínkám natáčet jen v určitou denní dobu. Zde Vladimir Tadej naaranžoval vchod k "Údolí smrti". Když Vokadeh poznal, že to byli Supové, kdo znesvětil hroby mrtvých, rozhodl se přispěchat osadníkům na pomoc. Při jízdě soutěskou se však přihodilo neštěstí: jeden z koní spadl do rozsedliny a teprve po hodinové práci s popruhy a lany byl vytažen.Významnou roli hraje ve filmu Mali Alan, někdejší Nugget Tsil z prvního dílu Vinnetoua. Nyní se zde nachází noční tábor Supů, kam musí falešný mormon Weller donést na Surehandův příkaz zprávu o zahájení útoku na osadníky. Kromě toho se zde odehrál závěrečný souboj mezi Surehandem, Martinem, Prestonem, Wellerem a Vinnetouem. Trmácení k vrcholku Tulove Grede bylo pro celý tým velmi náročné. Obzvláště transport koní dal vedoucímu výroby Erwinu Gittovi pořádně zabrat. Počasí bylo špatné a dopravit zvířata na vrcholek hory nákladními auty bylo zhola nemožné. Gitt přemluvil jugoslávské kaskadéry, aby se k místu natáčení dopravili "koňmo". Po osmi a půl hodinách jízdy stáli koně na Mali Alanu připraveni k natáčení.Poté, co se tým přesunul do Splitu a ubytoval se v hotelu Marijan, vydali se pracovníci Jadran Filmu hledat nové motivy. Na konci Peručko jezera, nějakých šedesát kilometrů od Splitu, objevili malou osadu nazvanou Vrlika. Nachází se zde rozlehlá, kameny posetá planina, kam nezabloudí žádný turista. Pouze osamělý pastýř tu hlídá bečící ovce. Obraz neruší žádné domy ani sloupy elektrického vedení a tým je nadšený. Fascinující panorama, které jakoby rovnou vystřihli z amerického westernu. Drsná krajina je ideálním místem natáčení závěrečného boje osadníků s bandou Supů. Ve vzdálenosti asi jeden kilometr se nacházel ještě jeden motiv - Llano Estacado, rozlehlá pouštní krajina se žluto-bílým pískem. Zde se natáčela např. scéna, v níž Martin a Annie narazí na kolonu vozů s osadníky.Ve Vrlice tým přepadla bóra (prudký studený vítr z hor), která již zapříčinila škody u obou předchozích dílů trilogie Vinnetou. Tentokrát padl za oběť obytný přívěs, v němž filmové hvězdy trávily přestávky nebo obědvaly. Bóra, která se přehnala místem natáčení o síle větru stupně 12 (orkán), zvedla tunu vážící povoz do výšky jen chvilku poté, co ho opustila Elke Sommer. Vichr odhodil vůz padesát metrů daleko a zůstal ležet zcela rozbitý. Malou katastrofu přestála bez úhony pouze termoláhev patřící Elke Sommer. Ani dopravní nehody se filmařům nevyhnuly. Jednu z nich zapříčinilo švýcarské osobní auto, které narazilo do autobusu patřícímu produkci. Oba vozy byly totálně zničené, ale naštěstí se nehoda obešla bez těžších zranění. Také osli kráčející ztěžka po jugoslávských silnicích představovali pro řidiče nebezpečí. Garderobiér Helmut Preuss jedno ze zvířat přejel, když mu nečekaně vběhlo pod auto. Preusse událost velmi sebrala: "Osla je mi hrozně líto. Raději bych na mém voze strpěl nějaké ty ťukance navíc."
Premiéra filmu
Podobně jako předešlé snímky byl i Mezi Supy zpřístupněn divákům starším dvanácti let. Predikát, tedy jakési hodnocení kvality, však jako první mayovka společnosti Rialto neobdržel. Komise zkritizovala především primitivní dějovou kostru a nízkou kvalitu snímku co se týče technického provedení. Premiéra filmu Mezi Supy se konala 8. prosince 1964 v mnichovském kině Mathäser-Filmpalast. Publikum ve zcela vyprodaném sále nadšeně vítalo Stewarta Grangera, Waltera Barnese, Gojka Mitiće, Milana Srdoće a skladatele Martina Böttchera. Pierre Brice tentokrát na premiéře chyběl, neboť byl již na cestě do Vídně, kde měl natáčet nový film. Druhé premiérové představení se konalo 9. prosince v rovněž vyprodaném stuttgartském kině Universum a třetí 10. prosince v kolínském kině UFA-Palast. Horst Wendlandt byl nadmíru spokojen a užíval si úspěchu. Diváci jásali a aplaudovali, film byl přijat kladně. Mayománie je v plném proudu...
Herecké obsazení
Vinnetou: Pierre Brice. Old Surehand: Stewart Granger. Baker jr: Mario Girotti. Soudce Leader: Renato Baldini. Martin Baumann: Götz George. Annie: Elke Sommer. Baumann: Walter Barnes. Preston: Sieghardt Rupp. Vokadeh: Gojko Mitić. Weller: Mihail Baloh. Old Wabble: Paddy Fox = Milan Srdoć. Gordon: Louis Velle. Stewart: Voja Mirić. Milton: Stole Arandjelović. Betsy: Dunja Rajter.
Filmový štáb
Režie: Alfred Vohrer. Scénář: Eberhardt Keindorff, H.G. Petersson. Dramaturgie: Dr. Manfred Barthel. Asistent režie: Eva Ebner. Kamera: Karl Löb. Hudba: Martin Böttcher. Střih: Hermann Haller. Stavby: Vladimir Tadej. Kostýmy: Irms Pauli. Zvuk: Matija Barbalić. Pyrotechnik: Erwin Lange. Vedoucí výroby: Erwin Gitt. Producent: Horst Wendlandt. Produkce: Rialto Film Preben Philipsen GmbH & Co KG, Berlin. Koproducent: Société Nouvelle de Cinématographie S.A., Paris. – Atlantis Film S.p.A., Rom, ve spolupráci s Jadran-Film, Zagreb. Námět: Syn lovce medvědů, Duch Llana Estacada. Doba natáčení: 10.8. – 15.10. 1964. Exteriéry: Jugoslávie: Grobnik Polje u Rijeky, vodopády řeky Krky, Platak u Rijeky, Starigrad-Paklenica, Vrlika, Mali Alan u Obrovacu. Premiéra: 8.12. 1964 Mnichov (Mathäser-Filmpalast). TV-premiéra: 1.10.1974 ZDF. Ocenění: Zlaté plátno za více než 3 miliony návštěvníků v průběhu dvanácti měsíců. Uděleno 16.12. 1965 v Düsseldorfu při příležitosti premiéry filmu Old Surehand.
Jiné názvy filmu
Belgie: PARMI LES VAUTOURS / DE GANG DER AASGIEREN. Brazílie: O GRANDE ATIRADOR. SR: MEDZI SUPMI. Dánsko: WINNETOU OG VESTENS SJAKALER. Francie: PARMI LES VAUTOURS. Velká Británie: AMONG VULTURES. Holandsko: WINNETOU IN DE DODENVALLEI. Itálie: LA DOVE SCENDE IL SOLE. Jugoslávie: MEDJU JASTREBOVIMA. Rakousko: UNTER GEIERN. Polsko: WINNETOU WSROD SEPOW. Portugalsko: O GRANDE ATIRADOR. Švédsko: VÄSTERNS GAMAR. Španělsko: LOS BUITRES. USA: FRONTIER HELLCAT.
Děj filmu
Starý farmář Baumann se synem Martinem a jeho přítelem Vinnetouem zahlédnou při stopování medvěda dva Šošony, pronásledující na koních bílého muže. Při návratu na ranč najde Baumann svou ženu a dceru zavražděné. Podle stop je možné soudit, že je zabili Šošoni. To také tvrdí muž v misionářském oděvu, jenž se představí jako kazatel náboženské sekty Svatí posledních dnů a jenž vypráví, že sledoval řádění Indiánů z úkrytu. Vinnetou nevěří, že Baumannovu farmu přepadli Šošoni, a je roztrpčen, když se farmářův hněv obrátí i proti němu. V opuštěné osadě zlatokopů čeká jejich vůdce Preston zprávu, jak dopadl přepad Baumannova ranče. Vrátí se jen Joe a Fred, třetího kumpána dostihli dva Šošoni, kteří se stali svědky přepadu. Čtvrtý, Weller, čekal v převlečení za kazatele na farmě. Preston připravuje velkou akci a rozdělí banditům úkoly. Stewart s několika chlapy se má dostat mezi osídlence, kteří jedou s velkou kolonou vozů do Arizony, a zavést je na příhodné místo, kde na ně ostatní zaútočí. Milton má hlídat Baumanna. Půvabná Annie Helmersová jede v doprovodu dobrosrdečného Old Wabbla za otcem, obchodníkem se zlatem a diamanty. Přenocovat chtějí u Baumanna. Na_smluveném místě je čeká otcův přítel, zkušený zálesák Old Surehand. Zanedlouho se setkají náhodou s Vinnetouem a se synem náčelníka Šošonů Wokadehem. Wokadeh marně vysvětluje Baumannovi, že jeho ženu a dceru zabili Supi, kteří úmyslně zanechali na místě falešné stopy. Farmář mu nevěří a smrtelně jej a celý kmen urazí. Vinnetou a Old Surehand vědí, že Šošoni urážku pomstí a bezúspěšně se pokoušejí o smír.
Stewart získá důvěru nového nezkušeného soudce Leadera, jenž přijíždí do kraje, aby tu zavedl pořádek. Slíbí mu, že provede jeho skupinu a nové osídlence, mezi nimiž jsou i bohatí obchodníci s diamanty, bezpečně Llanem Estacadem. Ve skutečnosti je chce zavést na místo, kde je Preston a ostatní bandité povraždí a zmocní se jejich.majetku. Old Surehand a statečná Annie zachytí vzkaz, který poslal Preston po jednom z banditů Wellerovi. Old Surehand banditu Gordona, jenž se vydává za důstojníka, v sebeobraně zastřelí, ale Wellerovi se podaří uniknout. Bandité unesou Annii. Weller je informoval, že dívka veze otci zlato, které mě1a u sebe. Martin se vydá po stopách únosců až do jejich osady. Jeden z nich ho pozná a Martina čeká smrt. Věrný Vinnetou jej zachrání a osvobodí i Annii. Oba mladí lidé spěchají vstříc osídlencům, neboť se domnívají, že tam najdou Old Surehanda i Baumanna. Mezitím Baumann vlastní neopatrností padne do rukou Šošonů. Jen díky odvaze a chytrosti Old Surehanda, jenž se místo farmáře vystaví zkoušce spravedlnosti a obratně ji rozhodne ve svůj prospěch, zůstane Baumann na živu. O jeho osudu však má rozhodnout rada starších v Údolí smrti, na posvátném místě, kde Šošoni pohřbívají své mrtvé. Preston, aby včas dostihl kolonu osídlenců, si chce Údolím smrti zkrátit cestu. Když mu v tom chtějí strážci mrtvých zabránit, všechny je povraždí.Teprve nyní pochopí nový náčelník Šošonů Wokadeh, že Vinnetou má pravdu, že pro všechny jsou největším nebezpečím bandité. Propustí Baumanna a slíbí Vinnetouovi pomoc. Martin marně vysvětluje Leaderovi a osadníkům, že Stewart a jeho společníci je vedou do pasti. Mazaný Weller za podpory Stewarta a Roda prohlásí, že v Martinovi poznává hledaného zloděje koní, jenž chce od sebe odvrátit pozornost. Teprve Old Surehand přesvědčí po svém příjezdu Leadera o pravdivosti Martinových slov. Bandité v koloně jsou zneškodněni. Old Surehand přinutí Wellera, aby předal Prestonovi falešné zprávy o pohybech kolony. Je si vědom toho, že srážce s bandity se nelze vyhnout, a horečně se připravuje na vhodném místě s osídlenci k obraně. Ve chvíli, kdy se vítězství kloní na stranu banditů, přijde osadníkům na pomoc Vinnetou a Wokadeh se svými bojovníky. Preston a Weller prchají a zmocní se Martina jako rukojmího. Avšak Old Surehand a Vinnetou je dostihnou a usvědčí Wellera z vraždy Baumannovy ženy a dcery. Baumann se vrací s Martinem domů. Spolu s nimi jede i Annie. Sblížila se s Martinem a je rozhodnuta stát se jeho ženou. Vinnetou se loučí se svým přítelem Old Surehandem, jenž doprovází osadníky do Arizony, a odjíždí prérií k horám.
Co vypráví Pierre Brice ve své knize "Vinnetou a já" o představiteli Old Surehanda:
Neměl rád Karla Maye a dělal si z něj legraci. Usmrtil mýtus a pokoušel se do všeho zasáhnout svým ničivým vlivem. Ten uragán se jmenoval Stewart Granger… Stewart Granger tahal za všechny nitky. Po večerech přepisoval v hotelovém pokoji scénář, zkracoval role ostatním a sobě přidával. Prostě převzal moc… To ráno se točila scéna bez Stewarta Grangera. Všiml jsem si postavy ve křoví. Hvězda mne pozorovala… Zrovna jsme seděli spokojeně u stolu, když venku zazněl hromový hlas. Vyšel jsem ven a tam stál Stewart Granger…
"Dnes ráno jsem tě viděl hrát."
"Já vím. Nemusíš se schovávat."
"Chtěl jsem ti jenom říct, že jsi mizerný herec."
"Každý může mít svůj názor, Stewarte… Víš, mezi tebou a mnou je jeden rozdíl… Já mám ještě čas se něco naučit, ty ne. Sbohem."
Zaťal pěsti, jako by mě chtěl zbít… Od toho dne jsme spolu nepromluvili ani slovo. Nerespektoval nic a nikoho, ani vlastní ženu… Ani Jugoslávci nemohli s hollywoodskou hvězdou vyjít a nechtěli už poslouchat jeho "fucking" a "fuck"…