Pierre Brice

Pierre Brice se narodil 6. února 1929 ve francouzském Brestu. Hrdí rodiče ho pokřtili jménem Pierre Louis le Bris. Rodina Briceho pocházela ze starého francouzského šlechtického rodu. Otec byl námořním důstojníkem, matka pečovala o malého Pierra a jeho sestru Yvonne.

Když bylo Pierrovi jedenáct let, vtrhli do Francie nacisté. Otec bojoval proti obsazení Francie, matka musela se synem a dcerou utéct do malé vesnice Lesneven, kde našli úkryt u tety. V patnácti letech se stal přívržencem Charlese de Gaullese a připojil se k hnutí odporu. Poznal tak hrůzy války, zároveň se však naučil rozlišovat lidi a neházet všechny Němce do jednoho pytle.Podle přání rodičů se měl stát architektem, ale Pierra to táhlo spíše na vojnu. V devatenácti letech se dobrovolně přihlásil do války v Indočíně. V roce 1951 se vrátil domů se třemi vyznamenáními za statečnost. Snil také o herecké kariéře a tak začal studovat herectví u ruského herce Grégoryho Chmary. Aby si vydělal na chleba, prodával psací stroje, v reklamním průmyslu působil jako model a tančil se skupinou Trio Gansser. V roce 1954 byl obsazen do vedlejší role ve filmu Půjde do tuhého, kde slavnému Eddi Constantinovi držel dveře. Větší pozornost vzbudil až ve filmech Zrcadlo o dvou tvářích (1958), Podvodníci (1958) a Záletník (1960 s Catherine Deneuve). Žádná větší role však ne a ne přijít.V létě 1962 se v Berlíně konal filmový festival, kde se setkávali producenti, režiséři a herci z celého světa. Na střešní terase hotelu Intercontinental se tehdy konala oslava, na které byl přítomen také producent Horst Wendlandt. Přípravy k natáčení Pokladu na Stříbrném jezeře byly v plném proudu, chyběl však představitel Vinnetoua. Nejdříve přemýšlel o Horstu Buchholzovi, který se právě pokoušel o kariéru jako jeden ze Sedmi statečných, dalším na řadě byl Christopher Lee, ten se však pro roli indiánského náčelníka vůbec nehodil. U jednoho ze stolů seděl s přítelkyní mladý Pierre Brice. Když producent téměř neznámého herce uviděl, bylo mu hned jasné: to je ON - jeho Vinnetou. Pierre byl zpočátku skeptický, o Karlu Mayovi nikdy neslyšel a představa, že by měl hrát indiánského náčelníka, ho příliš nelákala. Nakonec ale se smlouvou souhlasil. Až do premiéry Pokladu na Stříbrném jezeře si nikdo nedovedl představit, kolik úspěchu bude s touto rolí Pierre slavit. Během natáčení Posledního výstřelu roku 1965 se v Německu zvedla vlna protestů. Fanoušci se uklidnili terve tehdy, když jim producent slíbil, že se mayovky budou točit dále bez ohledu na Vinnetouovu smrt. Bylo to krásných šest filmových let s Apačem. Časopis Bravo uvedl Brice šestapadesátkrát na titulní straně.Brice to zkoušel také jako zpěvák a dokonce se držel na třetím místě hitparády Bravo. Na vyšších příčkách se umístily už jen kapely Beatles a Rolling Stones. V roce 1976 byl Vinnetou znovu zrozen v divadelních inscenacích v přírodě v německém Elspe a opět trhal rekordy. V roce 1979 natočil v Mexiku seriál Můj přítel Vinnetou. Jednotlivé příběhy nemají sice nic společného s knihami Karla Maye, zato mnohem reálněji zobrazují skutečný život Indiánů. V roce 1981 se oženil s dlouholetou přítelkyní Hellou Krekel. V letech 1988 až 1991 hrál opět v přírodním divadle v Bad Segebergu. Jeho nesporné kouzlo a proslulost přilákaly střídavě do poutního mayovského místa Elspe (1976-86) a tradičního Bad Segebergu (1988-91) ročně až 400 000 lidí. V roce 1997 vytáhl Brice znovu svůj kostým Vinnetoua. Ve dvoudílném filmu Vinnetou se vrací hraje starého Vinnetoua, který přežil zdánlivě smrtelnou ránu a od té doby žije v horách. V roce 1999 se Pierre vrátil ještě jednou do Segebergského Kalkbergu. Göttingenský Karl-May-Archiv mu udělil ocenění "Scharlih". Vedle své práce v divadle a televizi se Pierre zasazuje za lidská práva a pomáhá dětem v nouzi. Dnes žije se svou ženou Hellou, koňmi, psy, ovcemi a prasátky na venkovském sídle blízko Paříže. V roce 2004 vydal svou autobiografii pod názvem Vinnetou a já.

Svatba s Hellou Krekel

Peklo Manitoby

Die Mühle der versteinerten Frauen

Vybraná filmografie

1954: Ca va barder (Půjde do tuhého)
1954: Si Paris nous était conté
1958: Le Miror a Deux Faces (Zrcadlo o dvou tvářích)
1958: Les Tricheurs (Podvodníci)
1958: Schrei, wenn du kannst
1959: Aufstand der Tscherkessen
1959: Unschuld im Kreuzverhör
1959: Geheimagent Suzuki
1960: L´Homme a femmes (Záletník)
1960: An einem heißen Nachmittag
1960: Die Mühle der versteinerten Frauen
1960: Die Frau der Pharaonen
1960: Die Bacchantinnen
1961: Sie nennen es Liebe
1961: Ritt in die Freiheit
1961: Akiko
1962: Poklad na Stříbrném jezeře
1963: Zorro gegen Maciste - Kampf der Unbesiegbaren
1963: Pacato de silencio
1963: Robin Hood in der Stadt des Todes
1963: Vinnetou
1964: Old Shatterhand
1964: Die goldene Göttin vom Rio Beni
1964: Vinnetou, Rudý gentleman
1964: Mezi Supy
1965: Petrolejový princ
1965: Vinnetou, Poslední výstřel
1965: Old Surehand
1965: Schüsse im Dreivierteltakt
1965: Die Hölle von Manitoba (Peklo Manitoby)
1966: Gern hab' ich die Frauen gekillt
1966: Vinnetou a míšenka Apanači
1966: Old Firehand
1967: Kampf der Titanen gegen Rom
1967: Die Nacht gehört uns
1968: Die Reue des Pierre Guilhem
1968: Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti
1970: Les coups pour rien
1971: Erika
1971: Féminin-féminin
1974: Die Puppe des Gangsters
1975: Les nuits sexuelles
1980: Vinnetou (TV seriál)
1980: Něžní zmatkáři
1987: Zärtliche Chaoten 1
1990: Ein Schloss am Wörthersee
1992: Mallorca - Liebe inbegriffen
1993: Honba za modrým diamantem
1996: Klinika pod palmami
1998: Winnetous Rückkehr (Vinnetou se vrací)
2002: Svatba na venkově
2003: Láska, láska, láska
2004: Lüthi und Blanc